Vojtěch Wilczek: Mužstvo má obrovskou perspektivu
Setkali jsme se v polovině března s úspěšným florbalovým trenérem mužů FBK Atlas Blansko Vojtěchem Wilczkem. Náš rozhovor měl neskutečnou gradaci, dozvěděl jsem se několik věcí z jeho až fatálního propojení s klubem Atlas, velmi mne zaujaly jeho názory na florbal jako takový...
Jak dlouho už působíš na této pozici a jak ses k tomu dostal?
Třetí kompletní sezónu. Původně jsem v Atlasu chvilku chytal pár zápasů a byl u nějakého postupu. Pak jsem se od toho trochu vzdálil a octnul jsem se na nějakém utkání s Frantou Forbelským, tehdejší oporou klubu, který ještě stále v týmu působí. Nabídnul jsem sejako trenér, vedení klubu to probralo a souhlasilo. Navrhl jsem to tedy sám. První rok jsme se zachraňovali, vnásledujícím už postupovali do současné divize. Letos
jsme hráli znovu v nejvyšších patrech tabulky.
Jak tě vůbec napadlo dát se na dráhu trenéra?
Mám na to věk, letos v květnu mi bude pětatřicet. Většinu hráčské kariéry jsem strávil v brance, zkoušel i hrát, jak to tak někdy gólmani mají. Přišla nějaká zranění a zákonitý konec aktivní kariéry.
Odkud vlastně pocházíš?
Přímo z Ostravy. Na jednom sokolském tréninku si mne vyhlédl borec, který založil klub North Stars Ostrava, který mi řekl, že jedou na mistrovství republiky mladších žáků. To se konalo ve Sloupu, hrálo se na této hale v Blansku. Tím už jsem se poprvé dostal do tohoto kraje.
Ty jsi byl jako žáček na mistrovství republiky, které jsem pořádal já jako hlavní organizátor?
Tak, tak. Chytal jsem na hale tehdejšího ČKD, spalo se ve sloupské škole, zahájení bylo v tamním kulturním domě.
Já tiše zírám. Nám se tehdy dařilo, Atlas skončil na úžasné bronzové příčce. Hrál třeba dnešní prezident klubu Martin Pivoda, Ondra Vrána, Honza Hebelka. A dnes po pětadvaceti letech jeden z tehdejších chlapečků je trenérem mužského áčka. Neskutečná náhoda, svět je malý...
Já chytal v kalhotách od montérek, vršek teplákovou bundu s kapucí. My zírali na kluky z Prahy. David Rittich měl kompletní brankářskou výstroj. Naše kluky si pak rozkradli do ostravských klubů. Já šel do FBC Ostrava, byl v juniorské reprezentaci. Na jednom kempu jsem potkal moji současnou manželku, která je z Lysic. Ta jako žačka hrála s kluky za sloupský Atlas.
Jasně, Zuzku Kratěnovou jsem vedl jako trenér, s jejím otcem jsme byli velcí kamarádi. Další neskutečné osudové propojení... Ale pojďme dál, ne?
Já chtěl pořád hrát, ale furt mne cpali do branky. Tím, že jsem to nechtěl dělat, jsem byl asi proto tak dobrý. Mám jeden start za juniorskou reprezentaci ČR, to jsem hrál v poli ve třetí pětce, protože jsme byli tři brankáři a chyběl hráč do lajny. Jako dospělák jsem byl v FBC Pepino Ostrava. V extralize jsem odchytal dva zápasy.
To jsi musel dobře znát dalšího mého kamaráda Rolfa Frankeho...
Samozřejmě. To byl vždy člověk na svém místě, jeden z otců zakladatelů florbalu na Ostravsku. On si myslel, že sem na jižní Moravu odcházím jenom na chvilku. Hostoval jsem v tehdy druholigových Svitavách, tam právě hrál Zuzčin otec. A už jsem zde osmnáct let. Ženatý jsem deset roků, předtím jsme spolu osm let chodili. Potkali jsme se v Praze na turnaji Czech Open.
Já jako zakladatel Atlasu mám z tvého působení v klubu obrovskou osobní radost, myslím, že na znovupozvednutí mužského áčka máš lví podíl...
Ono se to tak možná zdá, ale není to tak jednoznačné. Já jsem člověk, kterého je všude hodně, na někoho možná působím arogantně jako namachrovanec, na někoho zábavně. Lidi vnímají všechnu tu práci okolo, je spousta lidí, kteří za tím dalších stojí. Změnilo se třeba vnímání gólmanů. Za mně brankář mohl za všechno, dnes se jeho úloha pozvedá, bere se jako opora, kolem které se to točí.
Já tě vidím jako člověka, kterého kluci berou. Cítíš to tak také?
Moje práce vidět asi je. Je za tím ale i spousta jiných lidí, to je třeba zdůraznit. Nemám rád slovo autorita, protože já jsem to nikdy až moc neuznával, upřednostňuji partnerství. Když jdou lidi dohromady, je to mnohem lepší.
Zkus zhodnotit uplynulou sezónu...
S odstupem času ji vidím velmi pozitivně, tým udělal obrovský kus práce, na které můžeme stavět do té další, v níž máme jediný cíl a to je postup do národní ligy. Tedy třetí nejvyšší soutěže. Chtěl bych poděkovat všem hráčům za odvedené výkony a lidem z vedení klubu za skvělé podmínky, které nám vytváří. Děkuji také vedení města Blansko za podporu našeho krásného sportu, který letos několikrát zcela naplnil halu na Údolní a věřím, že si sem najdou fanoušci cestu i v dalších letech.
Vezmeme to i trochu podrobněji?
Začali jsme to trochu vlažněji, že si divizi zkusíme jenom tak zahrát. Podle toho první zápasy vypadaly a jak se později ukázalo, poztrácené body nám nakonec fatálně chyběly. Byla to chyba. Před startem dalšího ročníku je cíl jasný. Budeme na to šlapat od začátku. Jak Atlas kdysi hrál první ligu, což byla po extralize druhá nejvyšší soutěž, byla by teď ta třetí asi naším stropem. Konkurence se od té doby totiž neskutečně zvedla. Moje ambice jsou obrovské, ale chci, aby to kluky bavilo a abych někoho neznechutil. Rád bych si vystačil s kluky z okresu, ne jít cestou nějakého nakupování posil. Zejména když si myslím, že kluci na svůj strop ještě nedosáhli, všichni se můžou ještě zlepšovat.
Mám stejný názor...
Třeba jsem to teď poznal po skončení mistráků. Přišel jsem na trénink a dal jsem klukům volno. Hodinu a půl se jen hrál florbal. Takovou úroveň jsem ještě neviděl. Věděl jsem, co jsou schopní hrát, ale co tam předváděli, to bylo neskutečné. Ukázalo se, že najednou ztratili ten blok zodpovědnosti, trémy, blok v hlavě. Když z nich všechno spadlo, byla to neuvěřitelná úroveň. Za poslední dobu obrovsky vyrostli, to mužstvo má velkou perspektivu.
Nebojíš se, že ti kluky z něho začnou rozebírat do vyšších soutěží?
Za sebe říkám, že jestli někoho budou chtít, nebudu nikomu bránit. Myslím, že v zásobě máme spoustu dalších, kteří se můžou dostávat na daleko vyšší úroveň. Lukáš Kučera se teď vrátil do Hattricku do bojů o záchranu a je tam jedním z nejlepších. Kluci Fedrovi, to je jiné. Strašně si jich vážím. Mluvil jsem s jejich maminkou, řekl jsem jí, že bych si přál, aby moje děti byli někdy takové, jako její synové. Děkoval jsem jí za to, jak je vychovala. Ty nezlanaří ani švédský Falun, ti budou hrát v Blansku, protože mají to zdejší srdce. A to je mi jasné, že kdyby šli výš, posune je to zase jinam. Líbí se mi i Lukáš Svoboda, toho jsem vytáhl z juniorky, všichni se divili, že bude hrát s námi. Na konci
sezóny patřil k hlavním oporám, má obrovský morál.
Co si řekneme na závěr našeho povídání?
Slyším často, že florbal je sport, kterým se nedá vydělávat. Radši dáme kluka do fotbalu. Vidí miliony, co má Ronaldo nebo výdělky hokejistů. Chtěl bych všem vzkázat, že ke štěstí a spokojenost nejsou důležité jen peníze, ale dělat sport, který vás baví. My do klubu vezmeme každého, kterého třeba vyhodí z fotbalu, že neumí běhat nebo z hokeje, že dostatečně nedorostl. My z nich uděláme šťastné spokojené děti. Jako příklad uvedu Patrika Crlu, kterému se jako dítěti smáli, že to neumí ani pořádně držet, že je obtloustlý. Na našem prvním plese jsme ho teď oprávněně vyhlásili jako nejužitečnějšího hráče sezóny. Dík svému zápalu, tréninkové píli udělal neskutečný progres k postu opory týmu. Každý má ve florbalu svoji šanci ve vlastních rukou.
Autor článku: Monitor - Bohumil Hlaváček